Transalpina a směr Bulharsko

Transalpina a směr Bulharsko

Den šestý – Transalpina a směr Bulharsko

Dnes nás čeká druhá parádní motorkářská trasa v Rumunsku – Transalpina. Tato cesta leží jen pár desítek kilometrů západněji než Transfagarasan a přechází přes stejné pohoří. Transalpina není tolik zmiňována jako Transfagarasan, ale projet chceme obě. Protože cíl naší dnešní cesty je až někde u Bulharských hranic, balíme veškeré vybavení na motorky a říkáme si, že dnes už zase pojedeme „natěžko“, tak pojedeme trošku opatrněji.

Čeká nás dnes delší úsek cesty a taky chceme trumfnout Brňáky – vstáváme už v 7 hodin ráno – a Brňáci zrovna troubí na odjezd a ODJÍŽDÍ! Doprčic, ti to snad tušili a vstali už v 5 nebo nevím. 🙂

Loučíme s panem domácím v kempu, platíme za pobyt pár euro (cca 5€/osobu a den), zatroubíme na rozloučenou a už zase jedeme. Počasí je naprosto výstavní – azuro, sluníčko hřeje.

Rumunský venkov cestou na Transalpinu
Rumunský venkov cestou na Transalpinu

Dojíždíme k odbočce vedoucí k přehradě Tău Bistra – a odbočujeme směr Transalpina. Cesta vede Rumunským venkovem, je minimální provoz a jede se skvěle. Zastavujeme u přehrady Tău Bistra, že uděláme pár fotek. Stojí tu už několik motorek. Než si stihnu sundat helmu a všimnout si, jaké mají SPZ, slyším za sebou halekání „zdravíme bratov Čechov“. No jo, už to vidím, samé slovenské SPZ. 🙂

Vydám se ještě udělat pár fotek přehrady, když už tady jsme, a připojuji se ke skupince Slováků, kteří zrovna čučí do mapy. Pochopím, že jsou zde první den a vlastně neví, kterou cestou dál je to nejlepší a kam se vydat. Postupně zjistím, že to vlastně jsou dvě slovenské party, z nichž jedna míří směrem Salina Turda a druhá skupinka někam směr Transalpina a Transfagarasan. První skupinku nasměrujeme, aby si nezapomněli prohlédnout jezero Geamana a ukazujeme jim na mapě, kde to přesně je a jak se tam dostanou. Děkují za rady a vydávají se na cestu.

Přehrada Tău Bistra, Rumunsko
Přehrada Tău Bistra, Rumunsko

Druhá skupinka – bodré slovačisko Gabko, jeho priateľka a jeden jejich kamarád (celkem 2 motorky) by se rádi přidali k nám. Navigaci nemají, moc netuší, kudy kam, ale evidentně jim to vůbec nevadí. Humoru má Gabko na rozdávání. 🙂 No OK chlapci, jak chcete, pojeďte s námi. Uvidíme, co ve vás je. 🙂

Nasedáme s Tomem na motorky a vyrážíme, Slováci za námi. Jak mne Transfagarasan příliš nenadchnul, Transalpina mi od počátku sedí jak se říká jak prdel na hrnec. A to to vlastně ještě Transalpina není. 🙂 Jedeme nahoru k Barajul Lacului Oaşa. Bagáž nebagáž nasadím ostré cestovní tempo „místy opět na stupačky“. Jen pro tu čistou radost z jízdy. Nádherné teplé počasí, naprosto žádný provoz, krásný asfalt, široké otevřené zatáčky – a tak si to užívám maximálně. Nejlepší silniční trasa, co jsem kdy jel! Občas mrknu do zrcátka, jak jsou na tom kluci Slováci. No, lehce se propadají, ale snaží se to dohánět na rovinkách. 🙂 Takto se přiženeme až nahoru k jezeru. Gabko sleze z motorky a už si to hasí rovnou k nám. Úsměv od ucha k uchu a povídá „hoši idete ako jebnuty, ale konečne som si poriadne zajazdil“. 🙂

Jezero Barajul Lacului Oaşa - Rumunsko
Jezero Barajul Lacului Oaşa – Rumunsko

Nahoře chvíli okouníme u stánků pro turisty, dáme si tatranku na posilněnou a už se zase chystáme na cestu. Najednou slyším nějaký zvuk sportovních aut. Během chvíle kolem nás proletí 3 červená sportovní Porsche, jedno potuňené BMW a na závěr černá Panamera. Gabko je zdraví. Startujeme motorky a vyrážíme dál konečně se dostat pod Transalpinu. Po chvíli dojíždíme právě tu černou Panameru. Když to řidič v autě zjistí, přidává plyn – a my s ním. Stává se z toho docela slušnej závod, který končí až rozbitým 100metrovým úsekem před Obârşia Lotrului a odbočkou na Transalpinu.

Černá Panamera zastavuje za ostatními červenými Porsche a BMW, které jsme potkali nahoře u jezera. Zastavuji ze nimi u krajnice. Až nyní jsem si všiml, že mají české SPZ. Sundáme přilby, řidiči vystupují z aut a jdeme chvíli pokecat. Chlapík z Panamery vytahuje láhve slivovice a odměňuje nás za naše závodní umění. 🙂

Partička závodníku z ČR
Partička závodníku z ČR

Chvilku ještě pokecáme a vydáváme se konečně na Transalpinu. Krásná horská trasa, která se klikatí po horském úbočí. Kolem sem tam nějaká salaš, kolem se volně pasou zvířata. Je tu nádherně.

Horská salaš - Transalpina Rumunsko
Horská salaš – Transalpina Rumunsko

Těsně pod vrcholem sjíždíme z hlavní cesty trošku se porozhlédnout. Je tu fakt nádherně.

Poslední společná - Transalpina Rumunsko
Poslední společná – Transalpina Rumunsko

V dálce jsou vidět salaše. Kluci ze Slovenska se rozhodují, že se tam pojedou podívat. Já bych jel také moc rád, ale trošku nás tlačí čas (přece jen máme dojet k Bulharským hranicím), a tak se loučíme a pokračujeme dál už zase sami.

Horské salaše - Transalpina Rumunsko
Horské salaše – Transalpina Rumunsko

Sjíždíme na druhou stranu pohoří směrem k Bulharsku a pomalu hledáme benzinku a restauraci, protože hodina již pokročila a žaludek by si také rád užil trošku Rumunska.

Novaci, bistro Mario

Dojíždíme do městečka Novaci a zastavujeme u benzinky a malé restaurace/bistra Mario (mapa). Nejprve natakovat. Sluníčko pálí, je fakt vedro. Sundám tankvak, strčím tankovací pistoli do nádrže a zacvaknu ji, aby naplnila plnou nádrž. Mezi tím svlékám bundu a kecám s Tomem, když si všimnu, že ta pistole sama nevypnula a benzín teče po motorce na zem – sakra! Rychle to vycvaknu ručně, ale už tak 2 litry benzínu jsou na motorce a na zemi. Motorka notně slitá benzínem včetně motoru a svodů výfuku – a už koukáme, kde tam mají hasičák, protože se z motoru a svodů notně kouří, jak je polil benzín. Naštěstí se benzín za doprovodu kouřových efektů jen vypařil a nevzplál.

Odtalčím motorku ze sluneční výhně do stínu před bistro a jdeme omrknout, co nám dnes nabídnou. Hospůdka menší, starší, výběr jídel omezen. Zkouším osvědčenou klasiku – vývar + vepřové na roštu. Nejprve polévka – tak skvělý vývar snad nedělají nikde na světě! Snad nejlepší, co jsem kdy jedl. Už jen kvůli němu bych se zde zastavil znovu. 🙂

No nic, čas je jet dál. Dnes chceme dojet až k hranicím s Bulharskem, abychom brzy ráno stihli trajekt přes Dunaj.

Už na začátku cesty jsem se rozhodl, že nebudeme zbytečně překračovat povolenou rychlost v cizích zemích (teda aspoň ne o moc 🙂 ). Toto rozhodnutí je však v Rumunsku docela šílené. Sotva jedna vesnice skončí, začne po pár metrech druhá, a třetí, a čtvrtá, a tak to jde tak dlouho, než opustíte Rumunsko. Do toho asi 35ti stupňové vedro a z pěkného cestování Rumunskem se stává docela úmorná cesta na jih.

Ropné věže a čerpadla

Na mobil dostávám od kamaráda informaci, abychom se zastavili po cestě ještě u ropných vrtů, které jsou od nás zrovna nedaleko. Zrovna se i trošku zatáhlo, tak to může být zajímavé zpestření. Vjíždíme na pole plné ropných věží a čerpadel, nikdo nás nezastavuje. Tak proč se nepodívat ještě blíž.

Čerpadlo na ropu - Rumunsko
Čerpadlo na ropu – Rumunsko

Dostat se dá vlastně až úplně k čerpadlům a věžím, které odděluje maximálně plot v těsném sousedství čerpadla. Všude smrdí nafta. Čerpadla už také něco pamatují. Ještě si to pole chci trošku objet a podívat se dál k věžím. Tomáš z důvodů špatné cesty otáčí a čeká na mne u kraje pole. Ropných věží je tu skutečně hodně.

Ropné věže a čerpadla - Rumunsko
Ropné věže a čerpadla – Rumunsko

Čím déle jedeme, tím je větší vedro. Sundávám rukavice a jedu bez nich, bundu jsem rozepnul už dávno, větrací otvory nestíhají. Co chvíli zastavujeme ve stínu a pijeme vodu. Na jedné zastávce (doslova autobusové zastávce), kde jste zastavili, abychom se napili sedí babka, směje se od ucha k uchu a něco na nás volá. Že si nerozumíme jí vůbec nevadí, pořád se směje a pořád něco vykládá. 🙂

Za chvilku u nás zastaví nákladní auto, vyskočí chlapíci s prázdnými petkami a zmizí v příkopě pod zastávkou. Za chvilku se vrací s láhvemi plnými vody – sláva! studenej pramen! A už je s prázdnými petkami také následujeme. Chlapíci nás přijdou pozdravit a ukazují nám, ať jedeme pomalu, že je před námi na cestě policie. Děkujeme, naplníme láhve a už zase jedeme.

U hranic s Bulharskem jsem si vyhlídl na mapě takovej penzion či ubytovnu. Po celodenním vedru v motorkářských hadrech se fakt chceme osprchovat a dát si studené točené pivo. Když k večeru horkem notně unaveni dojíždíme k penzionu, chvíli hledáme recepci či někoho, kdo tam obsluhuje. Za chvíli se nám podaří natrefit na mladou servírku. Snažíme se jí vysvětlit, že bychom se rádi ubytovali. Bohužel evidentně nerozumí ani slovo. Rukama naznačí, ať počkáme a zmizí někde vzadu. Za chvíli se vrací s voláním „full“, „full“. Myslím si ale, že plno fakt neměli. 🙂 Hmm, tak sprcha asi nebude a točené už vůbec ne.

Tábořiště

Přichází na řadu plán „B“. Na mapě jsem si vyhlídl nějakej modrej flek, co slibovalo být jezírko úplně na hranicích s Bulharskem. Jedeme tam, utáboříme se, jídlo máme s sebou, hlady neumřeme a v jezírku se snad vykoupeme. Těsně před hraničním přechodem odbočujeme na polňačku a po cca 300 metrech jsem u cíle. Rybníček je ale bohužel jen bahňák pro žáby, které nám celý večer krásně nahlas koncertovaly. Koupat se v tom nedá. Místo na stan ale je hned vedle nad břehem Dunaje. A ještě takové romantické (až na všudypřítomné hromady odpadků). 🙂

Na břehu dunaje - Rumunsko
Na břehu dunaje – Rumunsko

Přes řeku je už Bulharsko. Táboříme tedy zde. Čas se jít umejt. Rybníček byl k ničemu, musíme za vděk vzít Dunají. Tam je přece vody také dost, i když tedy hodně kalné a dno patřičně jílovité a bahnité. Ale pořád lepší, než ulepení po celém dni v motorkářském. Zřizujeme si tedy takovou umývárničku, byť poněkud veřejnou (sorry Tome, musel jsem 🙂 ).

Koupel v Dunaji - Rumunsko
Koupel v Dunaji – Rumunsko

Naší koupelnou občas proplula i taková větší lodička vezoucí asi uhlí. Fakt byla strašně dlouhá.

Loď s uhlím - Dunaj
Loď s uhlím – Dunaj

Rozděláváme oheň a chystáme si večeři, když zjistíme, že nás zde objevila smečka 4 toulavých psů. Tomáš si raději zřídil tzv. „psobiotika“ = pořádnej klacek do ruky. 🙂 Poučení z předchozích dnů nenecháváme venku nic volně přístupné. Veškeré jídlo či odpadky zamykáme raději do kufrů motorek. V noci pak slyším kolem stanu se něco potulovat, v jednu chvíli dokonce něco spustí i alarm na motorce. To už do ní něco muselo hodně narazit, zase tak citlivej není. Nicméně alarm asi stačí a nevítané návštěvníky vyplaší. Do rána už je pak naštěstí klid.

Den sedmý – přejezd Bulharska do Makedonie