Přejezd Maďarsko – cíl Rumunsko

Přejezd Maďarsko – cíl Rumunsko

Třetí den: směr Rumunsko

Třetí den začal opravdu skvostným počasím. Budík nás budí do nádherného rána s modrou oblohou. Hned se člověku chce úplně jinak na cesty, když je takto krásně.

Nádherné ráno poblíž města Tokaj
Nádherné ráno poblíž města Tokaj

Udělali jsme snídani a začali balit věci. Nutno podotknout, že na tomto jsme museli ještě hodně zapracovat. Ty ranní starty nejsou právě naší nejsilnější stránkou a vyrazit do hodiny od probuzení ještě úplně nezvládáme. No a taky se nám ani nechce, když je tak nádherně. V poklidu tedy snídáme a užíváme sluníčka.

Na cesty jsme si s sebou sbalili novinku, kterou jsme doposud nevozili – filtr na vodu Sawyer.

Filtr na vodu Sawyer

U něj prodejce i výrobce slibují, že můžete vzít vodu odkudkoliv a po přefiltrování tímto filtrem ji můžete rovnou pít, a to i bez převaření. Měl by totiž odfiltrovat téměř 100% všeho škodlivého. Jediné, co to neumí, je odfiltrovat ropné a chemické látky. Zkusil jsem tedy nabrat kalnou vodu z rybníka a začal filtrovat. Filtrování šlo hoodně pomalu, ale ve výsledku z kalné vody se stávala voda křišťálově čistá – super! Fajn, čistou vodu bychom měli. No a kdo to teď ochutná? 🙂 Nu což, už to jednou vezeme, tak hurá do toho – a napil jsem se. FUJ! Sice to umí odfiltrovat asi všechno škodlivé, ale dobrou chuť to tedy zrovna udělat nedokáže. Takže žízní s tímto filtrem neumřete, ale že by si člověk pochutnal, když naberete vodu z kdejakého „kačáku“, tak to fakt ne. Důležitý postřeh na závěr – nepos…. jsem se z toho, takže to asi fakt funguje. 🙂 Příště ale raději vodu ze studánky, když to bude možné.

Pro tuto chvíli konec pokusů a hurá na cesty, Rumunsko již čeká.

Maďarskem nás provázelo krásné počasí a hodně špatných řidiček. Jestli jsem se něco o Maďarsku na cestě naučil, tak je to to, že zde řídí hodně ženy – a řídí opravdu blbě. 🙂 Jejich chování nelze vůbec předvídat, blinkry nepoužívají a rychlost si určují asi podle aktuální nálady.

Rumunsko

Přejezd do Rumunska byl naprosto v pohodě, jen se nám začalo trošku kazit počasí. Jelikož jsme v následujících 3 dnech měli v plánu navštívit Transfagarasan, Transalpinu a jezero Geamana, chtěli jsme se utábořit někde uprostřed těchto tří míst – dle mapy tedy někde kolem města Sibiu. Nechávali jsme tak nějak náhodě, zda to bude opět někde u rybníka nebo v kempu. Přesný plán nebyl.

Bohužel se ale počasí ještě více zhoršilo a začalo pršet. Já oblékl nepromok, ale Tomáš se statečně rozhodl, že to nic není a že to zvládne i bez něj. Přece jen do cíle zbývalo cca 60 kilometrů. Jenže pršet nepřestávalo a také se hodně ochladilo. Dohodli jsme se tedy, že zakempujeme někde v kempu nebo ještě lépe v chatce, kde Tomáš usuší věci a ohřejeme se. Do navigace jsem zadal kemp s názvem Camping Ananas Sibiu a jeli jsme. Navigaci jsem nechal, aby zahrnula do plánování i nezpevněné cesty, ať to Rumunsko má trošku grády.

Polní cesta v Rumunsku
Polní cesta v Rumunsku

Pro GSo by to bylo v pohodě, ale Hornet se na rozblácené polňačce dobře necítil, a Tomáš s ním. A navíc to byl teprve začátek naší cesty a tak se muselo začít pozvolna. Navíc už jsme byli velmi blízko cíli dnešního dne, tak už cesta rychle ubíhala. S vidinou teplé sprchy a suché postele jsme se řítili do kempu.

Příjezdová cesta do kempu byla ještě o trošku horší, než polňačka výše na obrázku, ale už jsme byli v cíli. Přivítal nás starší sympatický pán dobrou angličtinou. Vše proběhlo bez potíží až na jednu věc – vyhlídnuté domky k pronájmu byly všechny obsazené – poslední domek obsadila před námi parta motorkářů Čechů někde od Brna. Zůstávalo jen místo pro stan – a stále pršelo. No co, aspoň teplou sprchu tu mají. Rozhodnuto, zůstaneme zde a postavíme stan.

Vyhlídli jsme si takovou krásnou terásku o pár desítek metrů výše, kde nám majitel ukázal. Rovné místo pro motorky, rovné místo pro stan, ideální. Jen tam dojet po mokré trávě. 🙂 GSo se s tím nějak popasovalo a Hornet za mohutného povzbuzování štěkajícího a dorážejícího psa se blížil taky. Zřejmě však psisko povzbuzovalo trošku moc, neboť Tomáš, když mu chtěl zřejmě předvést, co Hornet na mokré trávě umí, tak krásným driftem s motorkou plesknul do trávy. 🙂

Majitel si to vzal asi trošku osobně, neboť pes byl zřejmě jeho, a za Tomášův akrobatický kousek nám jako ocenění donesl dvě piva. 🙂 A příslib, že má v lednici ještě další (ale ty už za peníze).

Postavili jsme si ubytování včetně krásné zastřešené terasy proti dešti, dali si teplou sprchu, otevřeli pivečko a bylo nám fajn. Tomáš si chtěl uvařit večeři na lihovém vařiči, a tak vytál ono podivné černé palivo, které mělo být pevným lihem, které koupil první den v Army shopu ještě v ČR. Zkoušel to všemožně zapálit, ale ve výsledku „palivo“ vydávalo jen slabé teplo a sloužilo tak maximálně k ohřátí rukou, ale určitě ne k přípravě večeře. 🙂 Docela mne tento „ohřívač“ pobavil, ale večeři neuvařil. 🙂

Tábořiště v Rumunsku v kempu Ananas
Tábořiště v Rumunsku v kempu Ananas

Druhý den jsme měli v plánu projet si Transfagarasan, šli jsme tedy včas spát. V noci mne vzbudily zvuky, které vydávalo nějaké zvíře asi 20 cm za mou hlavou za stěnou stanu. Bylo to takové hlasité kousání, mlaskání… no až mi naskočila husí kůže na zádech. Hned jsem si vzpomněl na to, jak je kemp obehnán ostnatým drátem proti náhodně se toulajícím zvířatům. Potichu jsem vzbudil Tomáše, aby párkrát zahvízdal dálkovým ovladačem alarmem u motorky. Vyzbrojil jsem se baterkou, Tomáš nožem a pepřákem a šli jsme na obhlídku. Nějaké zvíře (později jsme zjistili, že to byl zřejmě takový větší toulavý pes, který se potuloval kolem kempu i kempem uvnitř) ukradl tašku s odpadky a náš stan se mu zdálo asi jako parádní místo k pozdní večeři. 🙂

Den čtvrtý – obrovský lom a jedovaté jezero Geamana