přejezd Bulharska do Makedonie

přejezd Bulharska do Makedonie

Den sedmý – přejezd Bulharska do Makedonie

Ráno vstáváme hodně brzy, abychom byli opravdu včas u trajektu. Nemáme to daleko a vlastně nám jezdí „pod okny“. Ze stanu na něj koukáme, jsme cca 300 metrů od přístavu, hraničního přechodu a celnice. Nemáme však koupené lístky a ani netušíme, jak dlouho se na hranicích zdržíme. Takže sice pro nás hodně nezvykle, ale vyrážíme fakt časně.

Na celnici jsme sami, super! Žádná dlouhá čekačka, vše jako na drátkách. Celník si z okýnka prohlíží motorky a zajímá se, kam máme namířeno. Podělíme se o náš plán trasy směr Makedonie a Albánie, načež nás rumunský celník varuje, ať jsme opravdu opatrní. Vtipné je, že stejně nás ostatní varovali před Rumunskem. 🙂

Trajekt

Kupujeme si lístek na trajekt a dojíždíme až k nástupnímu místu. Společně s námi tu už čekají 2 kamiony, jinak nikdo. To vypadá dobře. Mohli bychom odjet včas.

Čekání na trajekt - Rumunsko
Čekání na trajekt – Rumunsko

Po nějaké době trajekt konečně z protějšího břehu přijíždí a veze jenom kamiony.

Trajekt přes Dunaj - Rumunsko
Trajekt přes Dunaj – Rumunsko

Vyložení je však hodně rychlé, to je fajn. Začneme se tedy chystat, že se nalodíme. Jenže ono se nic neděje. Obsluha trajektu někam zmizela a nikde nikdo. Trajekt už měl dávno odjíždět a pořád se nic neděje. Takto čekáme asi už půl hodiny po plánovaném odjezdu, když se konečně objeví chlapík v monterkách a mává na nás, ať se nalodíme.

Konečně na trajektu
Konečně na trajektu

Když najedou i zbylé dva kamiony a jedna dodávka, odrazíme od břehu a plujeme směr Bulharsko. Chlapík s vysílačkou si přišel omrknout naše motorky z blízka. Něco asi rumunsky prohodil, ukázal jako že pěkný a zase odešel. Paráda, hádat se nebudeme a jsme rádi, že se naše nabalené motorky líbí. 🙂

Tábořiště na břehu Dunaje (z trajektu) - Rumunsko
Tábořiště na břehu Dunaje (z trajektu) – Rumunsko

Bulharsko

My ještě naposled máváme našemu tábořišti a už připlouváme do Bulharska. Vylodění proběhne hodně rychle, vyjíždíme jako první. Projedeme celnicí a už jsme v Bulharsku.

Cesta nás vede venkovem kolem opravdu nádherných hor a tak si říkám, jestli jsou to ty bulharské hory Ukulele, o kterých zpívá Nohavica v jedné písni. 🙂 Není ale času nazbyt, dnes se potřebujeme dostat až do Skopje do Makedonie.

Bulharskem jen frčíme, kocháme se krajinou, kudy nás cesta vede a kilometry dobře ubíhají. Trasu vedeme mimo dálnice, o to se snažíme vždy. Alespoň tak vidíme daleko víc místních krás.

Cesta Bulharskem
Cesta Bulharskem

Po cestě náhodně zastavujeme u jedné menší restaurace. Slečna servírka naštěstí umí obstojně anglicky, a tak se docela dobře dorozumíme, co si vlastně dáme k obědu. Jídelní lístek mají bohužel jen v bulharštině. Kolem nás sedí takoví divní lidé, těžko říct, co si o nich myslet. Dva chlapíci a ženská, všichni věkově plus mínus kolem 45 let, tak nějak divně oblečení, skoro jako bezdomovci. A jak zjišťujeme, tak i opilí.

K obědu dostávám kus vepřového na grilu a hranolky posypané sýrem. Nikdy by mě to nenapadlo si hranolky posypat sýrem, ale kupodivu to bylo fakt skvělé. Bohužel jsem se nezeptal, co to bylo za sýr.

Mezitím ti týpci s ženskou vylezou na silnici a strašně se jim zalíbí naše motorky, bohužel. Nejdříve je jen okukují, načež si ta ženská chce na jednu sednout. Baworák je pro ni naštěstí moc vysokej, tak si to zamíří k Hornetu, z čehož fakt Tomáš nemá radost. Jenže jak jsou opilí, tak z toho mají náramnou legraci a ženská se chce pořád fotit. No a vysvětlit si to, že je na focení fakt strašně ošklivá, si moc nenechají. 🙂 Navíc když nám nerozumí a my jim, žejo… A do nějakého konfliktu s opilcema se taky pouštět nechceme, tak to dost tolerujeme a snažíme se v dobrém a s úsměvem je odtáhnout pryč.

Po nějaké době se nám naštěstí podaří je vrátit od motorek zpět do restaurace. Jenže ta ženská pitomá si musí sednout rovnou k nám k našemu stolu a začít nás obtěžovat. Už toho máme tak akorát dost. Ještě že už máme po jídle, tak rychle platíme a pryč odtamtud.

Náladu nám spravuje opět krásná krajina, kterou projíždíme směr Makedonie.

Bulharská krajina směr Makedonie
Bulharská krajina směr Makedonie

Makedonie

Krátká zastávka po přejezdu do Makedonie
Krátká zastávka po přejezdu do Makedonie

Po celodenní jízdě konečně dojíždíme do Makedonie a projíždíme městem Skopje. Za městem jsem si na mapě vyhlédnul jezero Treska, kde by se měl nacházet stejnojmenný kemp a restaurace. Když dojedeme na místo, je to tam fakt pěkný.

Jezero Treska - Makedonie
Jezero Treska – Makedonie

Paráda, tady se ubytujeme. No jo, jenže kde je recepce? Budovy vypadají nějak opuštěně, ale lidí je kolem hodně. Jenže všude závory, do kempu nebo alespoň na místo, kde by měl být, se dojet nedá. Což o to, motorky by se asi nějak kolem závor prosmekly, ale nebylo by to úplně oficiální. Vůbec když je kolem poměrně hodně místních to riskovat nechceme. Ale je tu nádherně, co říkáte? 🙂

Sluníčko už zapadá, není tolik času na přemýšlení. Tomáš hlídá motorky, já jdu na průzkum. Budovy jsou fakt prázdný, kemp už asi nefunguje. Snažím anglicky oslovit několik místních, ale je to marný, nerozumí ani slovo. Konečně se mi podaří najít někoho, kdo anglicky rozumí, když mu něco říkám, ale neumí nic říct. To je výhra! 🙂 Vede mě ale k velkému piknikovému stolu, kde sedí asi 15 místních, z nichž jeden umí anglicky mluvit, ale zase nerozumí. Ještě že tam jsou oba, kdy jeden rozumí a druhej mluví. Aspoň se už někam dostáváme.

Bohužel pro nás z toho nevzešlo ale nic dobrého. Kemp už nefunguje a stanovat tam prý nemůžeme. Pokud ale pojedeme dál směr Dolna Matka, tak tam prý teče řeka a tam někde na břehu ať si zakempujeme. Pivečko v restauraci tedy nebude. Raději zastavujeme ještě na benzince a dokupujeme zásoby na večer. Člověk nikdy neví a trávit krásný večer uprostřed Makedonie a bez piva? To by nešlo. 🙂

Dolná Matka

Dolná Matka je mála vesnice rozkládající se na levém prudkém úbočí skalního zářezu, který vyhloubila horská bystřina. Zjišťujeme, že na břehu této horské říčky se fakt stanovat nedá. Není tu vůbec žádné místo, kde bychom odstavili motorky a postavili si stan. Jen divoká řeka, šutry a skaliska a nad tím úzká silnice lemovaná hospůdkami. Navíc ze silnice si místní udělali promenádu. Proplétáme se tak mezi lidmi s naloženými motorkami, až zjistíme, že cesta po pár metrech končí. Údolí se najednou prudce zvedá a je přehrazenou kamennou přehradou. Tady to nepůjde, musíme zpět.

Zkouším něco vyčíst z navigace, ale je to těžké. Otáčíme motorky a snažím se nás dovést do místa, kde si myslím, že by mohl být volný plácek pro stan. Cesta je však uzoučká a klikatí se opravdu ostře mezi domky a skalisky, prudce stoupá a zase hodně prudce klesá. Nakonec projíždíme mezi zahrádkami. Tady jsme špatně – opět otáčíme motorky a zkoušíme jinou cestu. Přes říčku jsme zahlédli plácek, který se nám moc líbí, jenže jak k němu? Další dobré půl hodiny bloudíme mezi starými baráky, vjíždíme do dvorů domů, kde se otáčíme a už se začíná stmívat. Sakra, už to někde musíme zaparkovat a zakempovat, už mě to moc nebaví.

Jedna cestička nás dovede mimo domky, kde náhle končí. Dále pokračuje už jen kamenitá stezka nahoru do kopců, kudy pasáci vodí ovce do hor na pastvu. Vpravo je ale najednou ten náš plácek! Jenže – dostat se k němu nedá. Prudká mez končí potůčkem. Pěšky to člověk přeskočí, ale na motorce to nejde. A na cestě se nám motorky nechávat nechce. Plácek je navíc na úrovni potoka a dost bahnitý. Musíme zase jinam.

Tomáš nakonec navrhuje, že zkusíme tu „ovčí“ stezku nahoru ke skalám a uvidíme, co tam bude. Rozjezd a hurá nahoru. Jde to lépe, než jsem čekal a po cca 300 metrech se prudké stoupání srovná a otevře se louka s parádním výhledem na protější svah a vesnici. Paráda, zde kempujeme, nikam dál nejedem. 🙂

Táboříme - Dolná Matka - Makedonie
Táboříme – Dolná Matka – Makedonie

Louka je pečlivě spasena od ovcí a koz, skoro anglický trávníček. Jen je všude hodně fakt ostrejch bodláků. Stavíme stan mezi ně a pár jich likvidujeme, abychom měli kde zaparkovat motorky a povečeřet. Už se docela stmívá.

Jdu se „osprchovat“. V žabkách vyrážím cca 300 metrů dolů směr horská bystřina s ručníkem a mýdlem. Voda krásně čistá, ale ledová jako…. brrr! Namočit = rychlej ponor a rychle ven, namydlit, opět rychlej ponor na opláchnutí a už prchám z vody ven. Osvěžení naprosto úžasné, ale tak rychle jsem ještě umytej nikdy nebyl. 🙂

Osvěžen „koupelí“, alespoň mi bude dobře chutnat večeře. Dnes to bude asi opět výborné Kuře na paprice. Ještě že jsem si na cestu koupil asi jen 4, už mi lezou krkem. Pivo a Jameson to ale vylepší. Hovíme si v našich parádních židličkách pod horou na úbočí, pozorujeme protější vesnici a nebe, kecáme, popíjíme a je nám fakt nádherně. Luxusní teplý večer, všude krásně ticho, bude se skvěle spát. Dobrou noc. 🙂

Večer v Dolna Matka - Makedonie
Večer v Dolna Matka – Makedonie

Den osmý – jezero Kozjak (Makedonie)